QUICK TIP: pokiaľ neviete čo napísať na TT, vyjadrite to fotkou!

PREČO NEBYŤ ANOREKTIČKOU?

4. září 2018 v 14:38 | Lucky Lady. |  Názory
Stále sa o tom veľa hovorí, ale asi to stále nie je dostatočné. Túto tému som sa rozhodla spracovať i z toho dôvodu, že som už nie raz narazila i tu na blogu.cz na rôzne blogy, ktoré hovoria áno anorexii, a hovoria si väčšinou PRO ANA.

Vy to o mne neviete, ale keď som bola mladšia, bola som stále chudá. Nemohla som ani za ten svet pribrať. Nešlo mi to do hlavy. Stále som jedla, a jedla som aj nezdravo, a dosť nezdravo, a stále som bola chudá. Stále som počúvala nielen od okolia - spolužiakov, kamarátov, ale i od rodiny, predovšetkým od babky a dedka, prečo som taká chudá, a nech sa najem. V škole to isté. Ješ vôbec? Bola som z toho na nervy. Sama som sa snažila pribrať, a nešlo to, a keď počúvate ešte takéto poznámky, nie je to ľahké.


Niektorí mi dokonca však závideli, chceli byť chudí ako ja. A prečo oni priberajú, a ja zjem hocičo, a nepriberiem. Obdivovali to. Ja nie, práve naopak. Vždy som chcela pribrať, pretože som sa cítila zle, keď mi ktokoľvek povedal, že som chudá a nech jem. A ja som pri tom jedla! Len som dostala gény a rýchly metabolizmus vďaka ktorým môžem jesť a nepriberiem.

Okrem toho som však jedného dňa začala vracať, mala hnačky, až som dostala zápal žalúdka. Trvalo to 3 týždne. Pokiaľ som predtým bola chudá, viete si predstaviť, aká som bola po tých 3 týždňoch diéty? Mala som 47 kg a 170 cm. Keď som po 3 týždňoch išla do školy, opäť začali poznámky, teraz však ešte viac: Preboha, najedz sa. Vtedy som to nevydržala: ,,Chcela by som vidieť teba, keby si mala 3 týždne zápal žalúdka a musela jesť sucháre, či by si neschudla".
Nepovedala som vám však všetko.
Počas tých 3 týždňoch som začala pochybovať aj sama o sebe. Nemám preboha anorexiu? Povedala som to aj doktorke. Bála som sa, že som anorektička. Alebo, že budem anorektička. Doktorka sa ma spýtala 1 otázku: ,,Chutí ti jesť?" "Áno". Vtedy som sa potešila, že anorexiu nemám. Ani neviete ako. Bola to nejaká viróza, a násled zápal žalúdka..

Ja som mala teda opačný problém. Snažila som sa celý život pribrať. Neskôr som začala cvičiť, a vtedy išla ručička na váhe hore. Keďže som zo seba viac energie vydávala, začala som aj viac jesť. Neskutočne som sa potešila. Po čase som však cvičiť prestala, a zase sa všetko vrátilo do svojich koľají. Mala som 53-54 kg, a nešlo to hore. Vedela som, že keby chytím znova nejakú virózu, zase rapídne schudnem. Tento rok som sa rozhodla, že znova začnem cvičiť, a dnes mám 59-60 kg. Keďže na to nie je nikto zvyknutý, brat a priateľ mi zas teraz hovoria, že som pribrala. Že mám na bruchu tukové vankúšiky. KTO IM MÁ ROZUMIEŤ? Chudá, nie je dobre. Keď človek priberie, ani tak dobre. Nie som tučná. Teraz som so svojou postavou konečne spokojná. Ešte by som si priala ju viac vyšportovať, do svalstva. Pretože, keď je silné telo, je aj silná duša. A zase naopak.

A preto ma až zaráža, že ja som sa vždy snažila pravý opak, aby to neskĺzlo až tam, že by som sa stala naozaj anorektičkou. A niektoré dievčatá (aj tu na blogu) sa až tešia, že sú anorektičkami! BABY, TO NAOZAJ NIE JE V PORIADKU! A treba s tým niečo robiť. Je to psychická porucha. Neoceňujte to, neobdivujte to, tu nič nie je na obdiv, práve naopak! A časom to každá jedna z vás zistí, ale lepšie skôr ako neskôr. Pretože niekedy môže byť už naozaj neskoro. A vety typu ,,Radšej mŕtva ako tlstá!" No veru nie, radšej tlstá ako mŕtva! A vy ani jedna nie ste tlstá. To, že máte o 1 kg naviac, alebo aj o 2, či o 10, s tým sa dá pracovať, a oveľa šetrnejším spôsobom k svojmu telu, ako takýmto spôsobom - prestať jesť. Ja som odjakživa chudá, a vidíte, vyčítali mi to! Zlým jazykom sa nikdy nezavďačíte, aj keď budete chudé, alebo tlsté, im je to jedno. Oni si vždy nájdu zámienku, aby vás nejakým spôsobom osočili, ponížili. Preto sa neprispôsobujte okoliu.

A čo vlastne anorexiou dosiahnete?
  • úplne narušený biorytmus
  • zlyhanie orgánov
  • nezdravé chudnutie, ste kosť a koža, nie chudá, ako ste si na začiatku mysleli, že budete, pretože to už neviete zastaviť
  • vypadané vlasy
  • narušená psychika
  • spomalené myslenie
  • ste bez energie, nevládzete robiť ani to, čo vás predtým bavilo
  • ....
  • smrť
..................................................................................................................................................................................................

Áno, existuje cesta späť. Ale bude to veľmi ťažké, sa vrátiť z tejto zlej cesty späť. To máte ako s drogami. Pomaly, postupne sa zabíjate. Samých seba. A prečo? Že nie ste dokonalé? Čo tým dosiahnete, keď už budete mŕtve? Keď sa úplne zničíte. Nič. Zlyháte, pretože ste nedokázali bojovať. To naozaj chcete? Ak ste však sa aj na túto cestu dali, stále je možnosť to zvrátiť. Pevnou vôľou. Liečte sa, priznajte si to, a časom sa z toho dostanete, ak už nie je pre vás úplne neskoro. Môže to trvať však roky...Jediné dobré a správne rozhodnutie je, vôbec sa na túto cestu nedať, a vyhnúť sa jej ako najviac dokážete.

Vždy som sa o tejto téme bála hovoriť, vždy som sa o tejto téme bála čítať. Bála som sa, že sa mi to stane, že sa mi to môže stať. Dávno som však videla film - Moja dcéra je anorektička. Ledva som ho dopozerala. Aj dnes sa mi o tom veľmi ťažko číta, a preto sa tomu snažím čo najviac vyhýbať. A preto nikdy nedokážem pochopiť, prečo sa niekto sám rozhodne touto cestou ísť.

Aký je váš názor?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 4. září 2018 v 17:39 | Reagovat

Eliss s touto nemoci měla problémy. Přepošlu jí článek, protože by se o něj mohla zajímat. :)

2 Alka Alka | E-mail | Web | 4. září 2018 v 18:19 | Reagovat

Víte, základ je v tom, že musíte akceptovat sama sebe. Mít se ráda. Vycházet sama se sebou. A vybodnout se na to, co si myslí okolí.
Fakt je, že mně se to lehce říká, protože já jsem nikdy (ani v pubertě, před ní, natož poté) neměla žádné mindráky... :-P Ne že bych mít nemohla, jen jsem fakt neměla.
Ale když je někdo má, tak okolí by mělo mít pochopení, empatii až lásku... přesto je základ v tom, nepochybovat o sobě. A to může být těžké.

3 Heaven Heaven | Web | 4. září 2018 v 18:32 | Reagovat

Mám to stejně jako ty. Celý život jsem byla hubená, k tomu ještě nemoci s trávením a s hormony, takže to tomu taky moc nepomůže... Je pravda, že když jsem asi půl roku aktivně cvičila, přibrala jsem asi 3 kila, ale ty mám zase dole, protože už necvičím, ale opravdu bych měla.
Na druhých se chyby hledají nejlépe. Když nesním celou lednici (nemám hlad 24/7), tak je to hned "to ti přece nemusí stačit" "a nejsi anorektička???" už jsem taky slyšela. Asi lidi ani neví, co to znamená, prostě každý hubený je anorektik? Můj táta je taky hubený (máma taky, geny no), ale řekl by mu to někdo? :D Ne, ženský prostě vždycky vypadají hrozně, protože můžou vypadat ještě líp...

4 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 4. září 2018 v 19:11 | Reagovat

[1]: Ako chceš. :-)

[2]: Tak to vám naozaj závidím...ja stále myslím na druhých, to je hrozné. Snažím sa byť so sebou 100%tne spokojná, aj som, ale..no je to ťažké.

[3]: Ja som zase dosť často a rýchlo hladná, lebo mám taký rýchly metabolizmus. Jem 6 krát denne, a rýchlo mi to trávi..a úplne s tebou súhlasím, aj čo sa týka chlapov, celkovo my ženy musíme byť za každých okolností dokonalé a chlapi nie...vždy som chcela byť radšej chlap, mať aj ich zmýšľanie a brať všetko lážo plážo.. :-?

5 King  Rucola King Rucola | Web | 5. září 2018 v 7:42 | Reagovat

myslim, ze si absolutne super!

6 B. R. B. R. | E-mail | Web | 5. září 2018 v 9:31 | Reagovat

Když jsem byla malá, nechtěla jsem jíst, prý jsem vydržela celý den na suchém rohlíku a všechnomaso muselo bejt kuřátko, jinak bych to nesnědla, ale mě fakt bylo dobře, jen ve třetí třídě se paní doktorka naštvala a vyhrožovala mi nemocnicí a ústavem, to mě vyděsilo, ale stejně jsem nedokázala nabrat i když jsem postupně se naučila jíst i jiné, než kuřecí... až s příchodem pouberty se to srovnalo... pravdou je, že v nějakých 12ti vážit kolem 30ti kilo bylo asi hodně málo, ale pak jsem "rapidně" nabrala, tělo se samo srovnalo a od doby, kdy jsem přestala růst si držím stabilně váhu 59-65kg a jsem šťastná. Naprosto chápu ty frustrace z toho, jak ti všichni říkají, že máš víc jíst atd...

7 Katka Katka | Web | 5. září 2018 v 11:13 | Reagovat

Prešla som si anorexiou a nechcela by som to zažiť nikdy viac. Neustála únava, odpadávanie mi vôbec nechýbajú ani napiriek tomu, že teraz mám o pár kíl viac. Moje oblé tvary sa mi celkom páčia a začínam byť so sebou spokojná. Zdravo sa stravujem, pravidelne cvičím a to je najviac, čo môžem pre svoje telo spraviť.

8 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 5. září 2018 v 12:20 | Reagovat

Koukám, že nejsem sama tohoto názoru. :-)
Takové problémy že nemůžu přibrat mám taky a to už nejsem  v pubertě :-D
S anorexií to nemá nic společného, za což jsem také ráda. Přesně jak popisuješ i v mém okolí mi všichni říkají, ať se najím a já přitom vyloženě žeru 8-O
Ale cvičení mě tedy nenapadlo, že by mi pomohlo k tomu, abych přibrala. Jedna moje známá se mě ptala jestli ráda tančím. No já tanec miluju. Říkala mi, ať tančím třeba každý den. Tak to prostě zkouším. Jestli i to pomáhá je pro mě novinka, ale vyzkoušet se má vše.
Takže já říkám anorexie ne. Je to nemoc.

9 goldschmidchen goldschmidchen | E-mail | Web | 10. září 2018 v 14:53 | Reagovat

Podpořte náš projekt:

http://u2czech.blog.cz/1809/od-posledniho-koncertu-u2-v-cr-uplynulo-21-let-podporte-nas-projekt

10 S-hejvi S-hejvi | Web | 11. září 2018 v 9:01 | Reagovat

Já jsem vždy měla spíše opačný problém, spíš jsem se snažila celé roky hubnout :D Každopádně tomu, kdo se potýká s anorexií nezávidím a rozhodně přeji všem aby se z této nepříjemné záležitosti dostali, důležitá je podle mě hlavně psychická stránka..

11 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 15. září 2018 v 16:16 | Reagovat

Jsem asi na tom stejně jako ty- nepřibírám, a než jsem začala dospívat po fyzické stránce byla jsem fakt takové vyžle. :D ale už odzačátku jsem to brala jako svojí výhodu a ostatní se vyloženě užírali závistí a já si užívala, že nemám aspoň problém se svým tělem. Ale ona je to možná otázka povahy, jestli z toho uděláš slabinu nebo svoji zbraň.
Upřímně, anorektičky odsuzuju. Tedy ne ty holky které mají nějaké veliké trauma a řeší to takhle šíleně, ale krávy, které to četly na nějakém blogísku ANA a pustily se s chutí do toho. Nemám pro to ohled ani slitování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vzhľad vytvorený blogom cestujmespolu.blog.cz. Všetky práva vyhradené.