QUICK TIP: pokiaľ neviete čo napísať na TT, vyjadrite to fotkou!

AKO RIEŠIŤ ODCHOD Z PRÁCE?

19. září 2018 v 10:50 | Lucky Lady. |  Súčasné témy
Odišla som z práce, resp. bola som na dohodu o brigádnickej činnosti ako študent v obchode. Už som raz písala článok o brigádach, ktoré som už absolvovala a viete, že v obchode (v papiernictve) som vydržala najdlhšie, teda celkom 3 roky. Od začiatku ako som skončila maturitu, nastúpila som a zostala až dodnes, teda vlastne do konca augusta (srpna).

Už dávnejšie som premýšľala, že si nájdem niečo iného, už pred rokom, a aj keď boli iné ponuky, nikdy mi nič nestálo za to, aby som odišla. V papiernictve mi bolo dobre, mala som to tam rada, nie je to práca ako keď robíte niekde za pásom, či vo výrobe, či v Tescu alebo v Kauflande za pokladňou, tzn. že nejak extrémne som sa nenarobila. Zárobok nebol najlepší, ale každým rokom sa to zvyšovalo, takže bol to taký priemer. A bavilo ma to tam. Vždy som sa hrala za predavačku, a taktiež mám rada školský sortiment. Avšak ako som zoštátnicovala, premýšľala som, že si nájdem prácu na skrátený úväzok (kvôli vyššiemu zárobku). Musím povedať, že ani som nejak dlho nehľadala, jedného dňa som natrafila na ponuku do banky, a poslala som ju dvom spolužiačkam, ktoré si hľadali nejakú prácu. Avšak ony nejavili záujem, pretože išlo o ponuku ako call centrum, ale v banke je to predsalen iné. A preto som dlho váhala i ja, či poslať, neposlať životopis. Nakoniec som sa rozhodla, že to skúsim.


Išla som na pohovor, na druhý deň sa mi ozvali, a ja som stále váhala. Povedala som, že si to ešte premyslím, navrhli mi, aby som sa išla pozrieť, ako tá práca prebieha. Súhlasila som. Videla som na vlastné oči, aké to je, a je to skoro presne ako v tom filme Láska na druhom konci (milujem ten film, a herca Smějící se). Stále som váhala, premýšľala, či áno, či nie, či odísť, ostať, aby som neurobila zlé rozhodnutie, pretože späť sa už dať vrátiť nebude. A aj keby sa dalo, z princípu by som sa nevrátila. A tak som sa po 3 rokoch rozhodla, že pôjdem. Lákal ma o dosť vyšší zárobok. V papiernictve ma už brali prakticky ako predavačku, robila som veci nad rámec svojej brigádnickej činnosti, a taktiež som mala môžem povedať veľmi dobré vzťahy s vedúcou aj kolegyňami. Takže pri odchode pri poslednom dni som cítila dosť veľkú nostalgiu, aj mi slzy vyhŕkli. Neviem si teda predstaviť, že budem niekde pracovať 10,20 či 30 rokov a jedného dňa odídem. Možno sa mi uľaví, a možno nie.

Avšak, nejak to tam ten hore zariadil, že to, že odchádzam som vedúcej povedala až v úplne posledný deň v mesiaci. Reakcia? Katastrofálna. Čakala som, že to bude zlé, ale až také zlé som si to nepredstavovala. Vedúca to absolútne nečakala, čo som aj predpokladala, pretože sa mohla na mňa vždy vo všetkom spoľahnúť. Ale ja nemám mať prečo zlé svedomie, veď som bola brigádnička, a brigádnici častokrát ani neohlásia, že už neprídu a proste len neprídu, no nie? Ale ona nástojí stále na tom, že som jej to mala povedať skôr. A že si myslela, že sme kamošky, ževraj nie sme, keď si to nezaslúžila vedieť skôr. Ale ja som sa dlho rozhodovala, a preto som jej to nemohla povedať skôr. Ževraj som jej to mala povedať už v momente, keď som si niečo hľadala. Myslíte, že som taká blbá, aby som vešala šéfovi na nos, že sa pozerám po inej práci, aby ma hneď vyhodil a našiel si za mňa náhradu, a ak mne to potom nevyjde, tak ostanem bez práce? To teda nie...ja musím myslieť na seba, nie stále na druhých.

A preto som od septembra (srpna) v novej práci popri vysokej škole, robím poradcu klientskeho centra jednej banky, momentálne sa ešte stále zaúčam (školím), ale onedlho už budem vykonávať všetky činnosti spojené s náplňou práce. Musím povedať, že prvý týždeň bol pre mňa hrozný. Mala som úzkosť, strach, ani neviem z čoho, myslela som, že tam už nepôjdem. Teraz som rada, že som to už ako tak prekonala, a uvidíme ako sa to ďalej vyvinie. Verím tomu, že som neurobila zlé rozhodnutie, a že všetko bude smerovať len a len k dobrému.

A ako riešite odchod z práce vy?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 19. září 2018 v 20:39 | Reagovat

No, já jsem vlastně odchod z práce úplně neřešila. Pracovala jsem devět let na zmrzlině, ale tam to na smlouvu přímo nebylo... A konec byl takový, že mi šéf ani nedokázal po těch letech říct, že se mnou pro další rok nepočítá (ačkoli já si přes zimu taky našla jinou brigádu). Takže jsem v dubnu vrátila klíče a už se neozval. Když jsem byla na baru, tam to bylo taky bez smlouvy, takže po čase jsem normálně řekla, že času už tolik nemám, což byla pravda, vzala jsem směn méně a když jsem si našla něco jiného, tak jsem jim to v klidu řekla. Nikdy nebyl problém, protože to nebylo ze dne na den a byli tam další brigádníci. :-)

2 veronikahaj veronikahaj | Web | 21. září 2018 v 12:12 | Reagovat

ja uz jsem resila odchod z práce a ne jednou. a vetsinou to bylo proto, ze jsem si nesedla s kolektivem, nebo proto, ze slibovali jine penize, nebo i napln prace. casto jsem se spalila a zklamala. a stve me ze clovek a pohovoru nepozna poradne do ceho jde, musi si fakt projit zkusebkou a zazit tu praci na vlastni kuzi, protoze kolikrat neco reknou a slibi a ve skutecnosti je to pak jinak, a mnohdy se chovaji pak kdyz clovek odchazi, i nehezky, ja t otedy zazila nastesti jen jednou, jinak ty odchody byly vesmes prijemne. kazdopadne jsou to vsechno zkusenosti, ktere clovek vyuzije a pouci se do priste. :)

3 Eliss Eliss | Web | 21. září 2018 v 16:01 | Reagovat

Je hezké že jsi se rozhodla zkusit něco nového, ale přeci jen myslím že jsi jim v tom papírnictví měla oznámit o něco dříve :-)

4 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 21. září 2018 v 19:01 | Reagovat

[1]: Tak to je potom fajn. :-)

[2]: Presne. Tiež som to teraz zažila, že na pohovore všetko ružové, prispôsobia sa, bla bla bla, video, ako sa tam pracuje a realita úúúúplne diametrálne odlišná. A potom, keď ťa už chytia, tak sa k tebe chovajú úplne inak.

[3]: Asi to tak malo byť, pretože ma už dosť využívali nad rámec mojich povinností. ;-)

5 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 22. září 2018 v 19:03 | Reagovat

Já bych to řekla aspoň týden dopředu. Ale jestli si brigádníci mohou dovolit nepřijít na druhý den, když se jim ta práce nelíbí, nedá se asi nic dělat. Jenomže ty jsi tam byla delší dobu ne?
Mě se stalo v jednom zaměstnání, kde jsem byla 9 let, že se mi naskytla jiná práce v mém bydlišti. Nehledě na to, jak tam s námi jednali jsem opravdu chtěla prchnout. Během měsíce jsem opravdu šla pryč. Mistrové jsem to řekla na rovinu 14 dní před odchodem, jak se věci mají. Jenomže já měla to štěstí, že se tam zrovna v tu dobu propouštělo a začali  brigádníky. Takže když mi mistrová řekla, že mě držet nebude, byla jsem moc ráda.
Chci tím říct, že když to může být naopak, jakože zaměstnavatel může propustit brigádníka ze dne na den, proč by nemohl brigádník  udělat zaměstnavateli to samé. S tím by měl zaměstnavatel počítat. ;-)

6 MOE MOE | E-mail | Web | 23. září 2018 v 9:35 | Reagovat

Udělala si určitě dobře. Oni zaměstnavatelé často dělají tenhle psychický nátlak. Nevidím to poprvé. O důvod více nic neříkat do poslední chvíle. Dovedou-li se takhle urazit, jak by to asi dopadlo, když by to věděli dřív? Asi tak jak píšeš. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vzhľad vytvorený blogom cestujmespolu.blog.cz. Všetky práva vyhradené.